Kniha se zabývá zkoumáním pozic fotografie v umění v poslední čtvrtině dvacátého století. Je to období, kdy fotografie zaznamenala velký boom jako umělecké médium a definitivně se prosadila i v galeriích nespecializovaných na fotografii. Tato doba je označována jako postmoderní a je považována za nesmírně pluralitní. Autor polemizuje s konceptem postmodernismu jako nekonečné plurality a poukazuje na hlavní proudy fotografie v této době.