Beduíni na Sahaře, kteří se dnes usadili na okraji pouště, nazývají Carla Bergmanna „posledním beduínem“. Promovaný podnikový ekonom z Kolína nad Rýnem totiž žije tak jako jejich předkové: putuje se svými velbloudy v dlouhých karavanách skrze liduprázdné oblasti súdánské a egyptské západní pouště.
Carlo Bergmann je mnohostranně nadaný – je to fotograf, který umí ukázat krajinu v krásných obrazech, jež berou dech, nadaný vypravěč, jenž umožňuje svým čtenářům, aby se přenesli do dálky a osamělosti pouště, a v neposlední řadě i bystrý objevitel důležitých kulturních svědectví z prehistorie, z faraonského, řeckého i římského období.
Bergmannova kniha s názvem Poslední beduín vyšla na přelomu minulého a tohoto století. Již v době svého vzniku představovala naprosto neobvyklý, často až neuvěřitelný text, svědectví o životě jednoho z pouštních badatelů dnešních dní. O to neuvěřitelněji působí dnes, v roce 2018. Její titul totiž není nadsázkou či jakýmsi pouhým symbolem. Carlo je skutečně jedním z beduínů, který zná poušť, a především tu egyptskou, tzv. Západní poušť, jako nikdo jiný. Carlo se do pouště opakovaně vracel každoročně na několik měsíců prakticky po tři desetiletí. Nepohyboval se v ní autem, jako to dělá většina lidí, ale pěšky v doprovodu velbloudů s nákladem toho minima věcí, které člověk potřebuje, aby v nelítostné poušti přežil. Špatně spočítáte zásoby vody, a zemřete, dojde vám jídlo, zemřete, dostanete zápal slepého střeva nebo se zraníte, nejspíš zemřete… Tím spíše, pokud putujete sám.
ALOIS NEBEL 
| 
