Dvě společně vydávané monografie pojí dílo jedné z ikon francouzského strukturalismu Rolanda Barthese. Jak již jejich názvy napovídají (Zotročený mýtus, Od ideologii k fantasmatu), každý z autorů je pojednává z jiného hlediska: teorie ideologie a psychoanalýza slouží jako komplementární hledisko k dekompozici moderních mýtů a strukturalismu (jako i opačně). Rozmanité dílo Rolanda Barthese je ale také možné vyznačit setrvalým zaměřením k psaní, zápisu, rukopisu. Toto ústřední téma je také vyznačeno v aluzivním názvu kompletu (Popis jednoho zápisu). Tento název může budit dojem (patrně pouze na první pohled) drobného přeřeknutí (škobrtnutí v promluvě). Avšak i tento rys je nedílnou součástí emfatického gesta psaní.
J. Češka: Zotročený mýtus: Roland Barthes Rozporný název monografie Zotročený mýtus ohlašuje dvojznačnost Barthesových analýz. Na dekompozici Barthesova pojetí novodobých mýtů lze kupříkladu ilustrovat, nakolik je tento projekt do značné míry autoreferenční. Autor v něm navíc využívá rétorických postupů, jež však zároveň kritizuje. V případě jeho mytologií se tedy nejedná o analytický text, nýbrž o beletrizující esej - a to svojí iluzivností a performativností. Proto lze také Barthese považovat spíše za pisatele esejí nežli za analytického myslitele. Můžeme tedy vyslovit pochybnost nad jeho řazením mezi strukturalisty. Nemalá část monografie byla věnována polemice s Barthesovým pojetím četby. Neběží totiž v Barthesem proklamované svobodě a svrchovanosti četby o rétorický tah, kterým si čtenáře ochočuje, aby jej nepozorovaně obsadil vlastním psaním?
J. Fulka: Roland Barthes - od ideologie k fantasmatu Tato studie se zaměřuje na Barthesovy texty z tzv. středního období (S/Z, Sade, Fourier, Loyola, Potěšení z textu, Roland Barthes par Roland Barthes), a to se zřetelem ke dvěma pojmům, které v nich - více nebo méně explicitně - hrají ústřední roli: k pojmům ideologie a fantasmatu. Jestliže jedním z ústředních motivů četby Balzakovy povídky Sarrasine, jak je předvedena v S/Z, je demaskování určitého typu ideologie, která je u Barthesa počínaje jeho ranými pracemi konstantně spojována s tzv. realistickou literaturou, v pozdějších dílech se Barthes stále více uchyluje ke specifické teorii fantasmatu a čtenářovy psychiky, díky nimž podle něho je - třebaže zpravidla nepřímo - možné z literární ideologie uniknout. Tato práce se snaží tento Barthesův teoretický itinerář co nejpřehledněji shrnout, upozornit na některé jeho sporné body, ale také ilustrovat barthesovské teze s pomocí literárních příkladů jiné než barthesovské provenience.
ALOIS NEBEL 
| 
