Kniha se věnuje kritické analýze diskurzu (CDA) o Národním parku Šumava v letech 1991-2010. Toto velkoplošné chráněné území bylo zvláště v důsledku masivních rozpadů dospělých lesních porostů způsobených gradacemi lýkožrouta smrkového po dlouhou dobu předmětem velmi vyhrocené debaty, na níž pravidelně participovali rozliční aktéři včetně vrcholné politické reprezentace. Právě tato diskuse nabídla vhodný materiál pro provedení analýzy s cílem přispět nejen k odkrytí vazby mezi regionálními tématy a obecnými politikami, ale také k nahlédnutí do procesu tvorby populistické agendy. Dlouholetá debata o správě šumavských lesů představuje také optimální materiál k demonstraci leitmotivu CDA - popisu vztahu jazyka a moci. Během dvacetiletého trvání diskurzu o NPŠ se výchozí spor o způsob správy (horských) lesů transformoval ve vysoce exponovaný střet identit, který byl zajištěn zejména prosazením obrazu pevné koalice vědců a aktivistů, jež stanula proti přirozeným zájmům lidu reprezentovaného krajskými hejtmany, místními senátory, ale také například budoucím prezidentským kandidátem Milošem Zemanem. Základem pro vznik této diskurzní struktury přitom bylo dlouhodobé a univerzální reprodukování obrazu lesa jakožto přirozeně stabilního prostředí s výsostnou ekologickou hodnotou. Kniha představuje výsledky analýzy korpusu více než 7000 novinových článků a ukazuje, že diskurz nestojí někde na okraji a že slova neznamenají méně než činy.
ALOIS NEBEL 
| 
