Autoři druhého svazku Poetiky literárního díla 20. století se rozhodli pozorovat a představit svůj předmět velice zblízka, v plné jeho konkrétnosti. Detailní analýzy - například mnohovrstevnatého vyprávění, jak se projevilo v jednom z Vančurových a jednom z Čapkových děl - prostředkují čtenářům živé doteky se slovesnými výtvory: průhledy do básnivé prózy, do poezie symbolismu, do tvorby avantgardy a jejích časových souputníků. Pozorně sledovány jsou též experimenty vytvářené na pomezí literatury a výtvarnictví, texty budované na principu variačních a permutačních obměn či intertextových citací atd. Zájem se soustřeďuje i k radikálním proměnám postupů tzv. tradičních. Nápadných inovací doznává veršová stavba; objevuje se uvolněný, dekanonizovaný rým, zevrubně pojednaný v jedné z kapitol, a především volný verš, jehož cesta stoletím se tu podrobně mapuje: registrovány jsou nejjemnější rytmické nuance a jejich významové důsledky. Význam, střední z trojice v titulu uvedených pojmů, zaujímá ve všech pozorováních klíčovou pozici.
ALOIS NEBEL 
| 
