Básně Vratislava Effenbergera na první pohled působí jako texty, ve kterých je s imaginací nakládáno jiným způsobem, než jak je to u surrealistického básníka obvyklé. Těžištěm jeho poetiky totiž není genitivní metafora, nýbrž básnický obraz, který se podobá tomu filmovému. Effenbergerova poezie je zvláštní, svébytná, ale také matoucí a nejednoznačná. Mnohé básně se čtou jako film plynoucí před očima, jiné v sobě mají něco jako zaklínací gesto. Berme tedy jeho básně jako filmy, které si můžeme nosit po kapsách. Kapesní filmy, které představují alternativu k dnešním krátkým videím.
ALOIS NEBEL 
| 
