V prvém plánu lze tento román číst jako příběh tragické lásky. Vianova fantazie z něj však vytvořila vícevrstevný příběh s mnoha jinotaji a symboly (symbol Boha či Osudu, symbol sebevraždy, života a smrti), bizarní logikou a humorem založeným na jazyce. Vian shromáždil na poušti podivnou, různorodou společnost, na niž demonstruje svévoli lidského osudu: svět, kde se může stát vše, a hlavně cokoli.