Komunistická strana završovala v poválečném období hned dvojí transfor¬mační proces. Z úzké disciplinované sekty třicátých let se stávala masovou stranou se statisíci nových členů. Zároveň se přetvářela v univerzální stranu zahrnující ve svých řadách kromě dělníků též ostatní sociální a profesní složky společnosti. V programu strany oslabila ra¬dikální sociální rétorika, naopak zesílily národní akcenty. Strana také ještě nebyla plně centralizována, mezi jednotlivými organizačními úrovněmi strany – od řadových členů přes funkcionáře místního a krajského formátu až po ústřední vedení strany – existovaly velké rozdíly. Analýza procesu poválečné organizační obnovy komunistické strany na Plzeňsku hledá odpovědi na otázky: Z jakých společenských skupin se rekrutovali funkcionáři na jednotlivých stupních stranického organismu? Jakými prostředky se vedení strany podařilo mobilizovat značnou část společnosti a z jakých pohnutek ji její stoupenci podporovali? Jaká byla skutečná míra jejich vlivu na tvorbu komunistické politiky v celostátním či ko¬munálním měřítku? V čem byli transformací společnosti po únoru 1948 vyslyše¬ni – a v čem naopak podvedeni?