Pokud nepíšete básničky soustavně, ale jen když vás právě nějaká napadne, nepovažujete sám sebe za básníka. Ale někteří lidé ano a přemluví vás, abyste básničky vydal. A vy zjistíte, že za padesát let se něco nastřádá, od veselého lehkého přes příběhy a zamyšlení, někdy s trochou provokace, k věcem vážnějším. Viděl jsem vílu sedět na kameni… Jestli je to moderní, nevím, většinou se básničky rýmují. Když je vidím pohromadě, tak už se taky kloním k názoru, že poezie to asi je.