Prózu, psanou krásným básnickým jazykem, tvoří jedna nekončící věta – vyprávění o osudech osamělých a vykolejených lidí setkávajících se na rozhraní pražských Nuslí, Vyšehradu, Podskalí a Nového Města (ale děj se na chvíli přenáší např. i do rumunské Histrie). Rapsodie, napjatá mezi skutečností a snem, která ani po letech nepozbyla nic na své lyrické výbušnosti a vypravěčské náruživosti.
ALOIS NEBEL 
| 
