Platím utopence, kafe a rum
|
|
Svérázný autorský rukopis nese stopy bohatých životních zkušeností, sympatického brňáctví, poživačného opojení slastmi života, ale i tušení čehosi metafyzického.
Josef Prokeš nazírá svět se vší jeho syrovostí i veselím, je fascinován obyčejnými lidskými touhami a pocity, balancuje na hraně mezi ironií a shovívavostí. Sarkasmus povídek podpírá osobitá stylizace s vyhraněnými pointami, v nichž i drsnější jazykové prostředky v autorově interpretaci získávají nečekaně poetický rozměr umocněný hudebním podbarvením Zdeňka Filipce. Je to poetika založená na hovorové češtině i nářečí, na jadrných výrazech, neotřelých metaforách a okouzlení poezií vulgarismů, přitom však poetika svým způsobem křehká, místy až starosvětská. To vše je umocněno osobitým přednesem autora.