Druhá antologie básní zapomenutých, zavržených či opomenutých českých autorů, kterou sestavil Ivan Wernisch. Píseň o nosu má téměř stejný podtitul jako antologie Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Petrov 2000, 2001) a do jisté míry na ni navazuje. Tu i onu knihu jsem sestavil z prací autorů, kteří se buď vytratili z obecného povědomí, nebo se do něj nikdy nedostali, ale zde najdete jiná jména, další žánry, prohlédnete si více časových vrstev… Nechci spekulovat, co je postatou básnického umění, nicméně nepokouší se snad ti, kdož píšou básně, vlastně všichni o totéž? — „Od samých počátků obracíme oči k nebi a pějeme jeden a týž zpěv radosti, úžasu i veliké úzkosti,“ říká Karel Dostál-Lutinov. (editor)
ALOIS NEBEL 
| 
