Rilkův „Kornet“ je v německém prostředí cosi jako Máchův „Máj“ u nás: báseň o mladé lásce a nesmyslné smrti, čerpající z co nejvíce možností zvukomalebnosti jazyka. Rilke (1875 Praha – 1926 Montreux ve Švýcarsku) napsal první verzi Korneta, když mu bylo 24 let, v 29ti letech ji pak ovšem (naštěstí) zásadně přepsal. Absolutním bestsellerem (přes 1,2 miliony výtisků) se stala, když ji nakladatelství Insel vydalo v roce 1912 jako svou první publikaci. O prózu se jedná jen zdánlivě. Některé pasáže jsou komponované v pravidelných metrech, které Rilke zatřel tím, že je nerozčlenil do veršů. Skoro každá kapitola je rytmizována jinak, překvapuje jiným poetickým nápadem podporujícím pocity a děj. Překladatel Ondřej Cikán napodobuje formální aspekty originálu co nejvěrněji. Nehraje si na virtuozitu tam, kde v originále panuje strohost. Ve virtuózních pasážích respektuje rytmus a dodržuje původní kompozici. Báseň vychází v zrcadlovém překladu.