Pijácké mravy

hradní podoba rocku aneb hradrock

Zdeněk Němeček je hlavní postavou brněnských Quanti Minoris. Hned od svého příchodu do Brna v roce 1980 se aktivně podílel na vytváření zdejší hudební scény a je jedním ze zakládajících členů Dogma Art a hrál v několika dalších seskupeních (Avocado, Taxi, Vaganti aj.). Následovala další léta hledání, než Zdeněk Němeček potkal spolek tří muzikantů beze jména, téměř bez repertoáru, ale hlavně bez předsudků. Tím začala rocková éra kapely, která je zachycena i na tomto albu. Repertoár Q.M. tvoří zhudebněná poezie středověkých autorů.

Na počátku mého vztahu ke středověké poezii stojí Francois Villon, do kterého jsem narazil v prvním ročníku střední školy a od té doby to ve mně průběžně zraje v různých podobách. Výběr je velmi jednoduchý, buď mě báseň osloví nebo ne. Když ne, udělám svoji a snažím se do ní vpasovat trošku té středověké patiny.

Hudba je vlastní a je pouze inspirována hudbou z přelomu středověku a novověku. Pro podpoření autentické atmosféry jsou i zde použity skladby nebo části skladeb mistrů tohoto období, např. John Dowland (anglický loutnista, 16. stol.), J. S. Bach apod. Melodická linka s nosným středověkým prvkem za použití replik historických nástrojů je přepasírována přes rockový základ.

Samozřejmě text je významnou složkou inspirace, ale někdy stačí, když rozšířím svoji sbírku nástrojů (už by to vydalo na docela pěkný starožitnictví). Jedna z největších inspirací je zvuk a možnosti nástroje, který se mi podařilo získat. Ale fakt je, že velmi inspirativní je pro mě pobyt na různých hradech a zříceninách, hlavně v noci, když je klid a můžu vnímat tu nekonečnou energii, kterou místa tohoto druhu vyzařují, tak to je asi největší mazec.

Výsledkem je sice stylově hůře zařaditelný hudební směr, ale o to je zajímavější svojí barevností zvukovou (gemshorn, křivý roh, zobcové flétny, píšťala s měchuřinou, chalumeaux, příčná flétna, loutna), ale i rytmickou (kromě tradičních 4/4 a 3/4 také 6/8, ale i méně používaných 10/8, 7/4). Žánrově lze Q.M. zařadit jako historizující folkrock s keltskými kořeny. Za nejvýstižnější označení lze považovat hradní podobu rocku, tedy „hradrock“.

Název CD „Pijácké mravy“ evokuje hospodské prostředí středověku a i poetika středověkých textů na albu je příbuzná. „Vagantská poezie je hodně na toto téma, ale abychom hráli naši muziku po hospodách, tak tomu zatím nedošlo, leda by ta hospůdka byla středověká, pak nemáme problém!!“