Michal Bystrov se muzikou ve spojení s poezií a historií zabývá dlouhodobě. Svým variacím na texty starých afroamerických bluesmanů dal podobu netradiční básnické sbírky, ve které se volně inspiroval stylem i obsahem více než tří set legendárních nahrávek. Verše plné humoru, tmy a rozpustilé hudebnosti ho oklikou dovedly k samé podstatě těch dávných příběhů. Tím, že se držel vlastní poetiky, přiblížil se duchu předválečného blues víc, než kdyby se pokoušel o věrnou kopii.
Mnoho let po vydání kultovních publikací Lubomíra Dorůžky a Josefa Škvoreckého, na které tato knížka navazuje, tak v českém jazyce znovu ožívá svět půlnočních křižovatek, zaříkávačů, kouzelných váčků, prvních gramofonů, posledních vlaků, opuštěných nádraží, nevěrných milých, čmeláčků, květinek, šoférů, žokejů a dostihových koní, velkých černých hadů, falešných hráčů, vězeňských farem, elektrických křesel, pašované whisky, povodní, vánic a jiných nadělení.
Soudný den za dveřmi: blázni se radují, hříšníci kážou a satanáš si poskočil. Hledám, kudy chodím, všech se vyptávám, co je lidská duše, kde se schovává, vrčí Blind Willie Johnson. Nikdy jsem neměl blues, blues vždycky mělo mě, tvrdí Brownie McGhee. Blues je projevem našeho století, jako je horečka projevem nemoci, píše Václav Hrabě. Blues je strom, ze kterýho všichni visíme, hřímá Tom Waits. A Michal Bystrov dodává: Blues je všechno, co tě trápí, blues je zima, led a mráz. Blues je nepopsanej papír, blues je nečas, blues je čas.
ALOIS NEBEL 
| 
