V současné pastoraci se vyskytují čím dál častěji problémy lidí, které souvisejí s vírou, ale nejsou řešitelné jen cestou zbožnosti, svátostné praxe a sdílení v křesťanském společenství. Nemůže před nimi unikat ten, kdo chce naplňovat zásadní výpověď konstituce O církvi v dnešním světě 2. vatikánského koncilu: Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Úkolem pastorace jistě není vše vyřešit, ale spíš doprovázet k lidsky důstojnému zvládání situace ve světle evangelní zvěsti a s pomocí i jiných vědních disciplín než jen teologických. Záměrem je proto upozornit na obtížné oblasti, ve kterých se pastorační péče církve uplatní, vybavit čtenáře prostředky pro orientaci a doprovázení, jestliže se s nějakým méně obvyklým případem setká. K tomu mu mají dopomoci jak aplikované znalosti z pastorální teologie, tak znalosti z jiných, s konkrétní situací člověka souvisejících vědních oblastí. Autor této práce musí sám popravdě říci, že se ve své pastorační službě mnohdy začal zajímat o teoretické znalosti a řešení až poté, co byl s nějakým problémem konfrontován. Tím více mu studium odborné literatury prospělo. Také se mohl snáze a účinněji přiblížit lidským trápením a obtížím.
ALOIS NEBEL 
| 
