Jeden z nejoriginálnějších soudobých ruských spisovatelů ve svém třetím románě demytizuje téma ruské historie a zpracovává ho metodou prozaického postmodernismu. Vyprávění je koncipováno jako vzpomínky Palisandra Dalberga, příbuzného Lavrentije Beriji, jednoho ze sloupů stalinské hrůzovlády. Vzpomínky se týkají stalinského a postalinského období a jsou dokončeny jakoby v roce 2004. Dalberg, vychovaný v Kremlu, je součástí systému státní bezpečnosti a s obyvateli Kremlu ho pojí příbuzenské svazky. Období strávené za kremelskými zdmi považuje za rajské. Po nezdařeném pokusu o odstranění jednoho z komunistických vůdců v Brežněvově éře je z ráje vyhoštěn do západní Evropy, kde hledá na základě plánu samotného Andropova přerušené svazky s ruskou emigrací, ale je jimi i západním světem zklamán. Pociťuje odcizení, ale nakonec se všemožnými nečistými prostředky domůže bohatství i poct, vrací se do Ruska jako budoucí vládce, ale utrpí porážku. Na své pouti zažívá Dalberg celou řadu milostných dobrodružství - nikdy nepoznal svoje rodiče a touha po matce ho vede k nejztřeštěnějším nápadům a vztahům ke starým ženám. Román je někdy též označován jako ironicko-alternativní verze sovětské historie a parodie na Nabokovovu slavnou Lolitu zároveň.
ALOIS NEBEL 
| 
