Vladimír Justl (1928) je širší veřejnosti znám především jako editor Sebraných spisů Vladimíra Holana a jako spiritus agens poetické vinárny Viola, která spojila jeho lásku k poezii a zájem o divadlo. Především za uvedené aktivity také získal řadu ocenění, mj. Magnesii literu 2006 za přínos české literatuře. Rozhovor, který s Vladimírem Justlem vedl literární historik Jiří Holý, věnuje prostor jak Justlovu přátelství s Holanem, Seifertem, Hrubínem a Skácelem, tak setkávání s dalšími básníky, divadelníky, herci i výtvarnými umělci. – Po Arcibiskupském gymnáziu přerušil Justlova další studia na Filozofické fakultě UK komunistický převrat: mladý aktivista Československé strany lidové byl z fakulty vyloučen a soustavně sledován tajnou policií. Po několika letech mohl pokračovat ve studiích na Filozofické fakultě olomoucké univerzity a v polovině 50. let nastoupil do nově založeného Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, pozdějšího Odeonu. V legendárním nakladatelském domě strávil jako editor stovky titulů i celé ediční řady několik desetiletí, v kontaktu s českými básníky a prozaiky, překladateli i výtvarníky. V letech 1965–1992 byl zároveň uměleckým vedoucím Violy, kde připravil či inicioval desítky literárních, zvláště básnických pořadů. K lidem, s nimiž se během svého života zvlášť sblížil, patřili kromě uvedených také Justlovi učitelé Oldřich Králík, Jaromír Bělič, Milan Sobotka, herci Radovan Lukavský, Karel Höger, Otakar Brousek a mnozí další, kolegové z Odeonu jako například Josef Škvorecký, malíř Karel Svolinský, kritik a divadelník Jan Grossman, hudebník a výtvarník Jiří Šlitr a řada jiných. Na svůj život s literaturou a lidmi, se kterými se setkával, vzpomíná Vladimír Justl barvitě, s humorem i řízností. Jeho vypravěčství čtenáře vtáhne, přiblíží mu osobnosti, které znal jen jako jména z čítanek, a otevře mu tak i cestu k jejich knihám. Knihu doprovází několik Justlových vzpomínkových textů, výbor z korespondence, přehledová bibliografie a dokumentární fotografie.
ALOIS NEBEL 
| 
