Soubor pěti esejů z druhé poloviny 60. let se zaměřuje především na problematiku osamělosti člověka v odcizeném světě, postavení a odpovědnosti jednotlivce v čase, vztahu k trvalým hodnotám a tradici. První esej Ornament, který dává název celé knize, pojednává o odcizení člověka následkem snížení dorozumění. Ornament bere Jedlička jako negativní hodnotu. Je pouhou ozdobou bez vnitřního významu. Následující esej Tradice hledá pozitivní východisko, jakousi střední cestu přístupu k minulosti. Pokud je lpění na tradici příliš důkladné, překáží samostatnému a jedinečnému tvořivému činu. Naopak odpor k tradici je v krajní podobě odmítnutím vzpomínky. Třetí esej Odvaha dává důraz na potřebu subjektivního, místy až absurdního činu jednotlivce, který je podmínkou lidské existence. Právě takovým jedincem je pro Jedličku Ivan Diviš, jemuž věnuje esej Riziko spolehlivosti. Soustředí se zde na jeho vzpomínkové dílo Teorie spolehlivosti, které je jakýmsi precedentním systémem hodnot platným pro život. Poslední esej Domov vyvzdorovaný pojednává o osobnosti českého krajináře Bohdana Kopeckého jako jednoho z umělců, kteří utvářejí představu domova.
ALOIS NEBEL 
| 
