Své teze, které nastínila ve svých předchozích knihách, ilustrujeAlice Millerová na příkladech známých umělců a politiků. V neobvyklých biografických analýzách (mj. Friedrich Nietzsche, Pablo Picasso, Buster Keaton, Chaim Soutine, J. V. Stalin) odhaluje překvapivé souvislosti: adorování rodičů a popírání utrpení v dětství vedou k emocionálním pastem a ukrývání vlastního Já. Klíčem k uzdravení a znovuzískání radosti ze života, tvůrčí síly a klidu spočívá podle autorky v otevřeném, byť bolestném odhalení pravdy o vlastním dětství.