Titul Ochlazení, science fiction z blízké budoucnosti, není míněn pouze v přeneseném smyslu – v tomto případě se ochlazují vztahy mezi Ruskem, Evropskou unií a NATO –, ale i doslovně. Rusko přestává Evropě dodávat ropu a plyn. Příběh vypravěče K., který ve službách české zpravodajské služby začíná svou pouť od Běloruska v kapitole uvozenou slovem Proměna, pokračuje obloukem přes pobyt v Čechách (Zámek), v Americe a Izraeli (Amerika) a končí v Rusku (Proces). Odkaz na dílo Franze Kafky má své opodstatnění. Svět kafkovských hrdinů je samozřejmě jiný: zatímco nejistota je součástí nejen světa, ale i jejich naturelu, v Ochlazení je nejistota daná pouze vnějšími událostmi. V prostředí současných zpravodajců, bývalých operativců ministerstva vnitra a spolupracovníků KGB z doby normalizace či samotných agentů KGB si vypravěč nemůže být ničím jistý, je neustále v ohrožení života. Proto musí jednat rozhodně, odhadovat přesně situaci a pečlivě promýšlet každý další krok. Žije v podivném světě, v němž nikdo nedůvěřuje nikomu, ba ani sobě samému, jak káže zásada zpravodajské práce. Na začátku románu ruské tanky potlačí v Bělorusku, bojujícím za demokracii, jak lidská práva, tak „kontrarevoluci“. Tato událost, která má mnohé shodné rysy s rokem 1968 v Československu i s následnou normalizací, k nimž se autor v retrospekci vrací, přerůstá v napínavý příběh. Nadějí zůstává láska, bezpodmínečná, nic neočekávající.
ALOIS NEBEL 
| 
