Korunní princ Rudolf (1858-1889), jediný syn císaře Františka Josefa I., je jednou z důležitých postav této knihy. Stejně jako Ferdinand V. Dobrotivý (1793-1875), Pražany láskyplně titulovaný náš Ferdáček, který po abdikaci na císařský trůn dožil zbytek svých dní na Pražském hradě. Tyto významné postavy naší historie, spolu s budoucím ministrem Aloisem Rašínem či senátorem Soukupem a s plejádou drobných a často bezejmenných figurek - zaplňují listy barvitých vzpomínek Antonína Fialy (1866-1936). Autor těchto pamětí se narodil na Pražském hradě, otec byl požárním hlásným na Svatovítské věži, matka sloužila na zdejším hradním hejtmanství. Malý Antonín trávil dětství i jinošská léta v bezprostřední blízkosti významných dějinných postav i drobných aktérů hradního a malostranského života. Nejen vzpomínky na to, jak Antonínova matka pekla pro následníka rakouského trůnu lívance, ale i na dětské lumpárny na chodbách tak řečeného Burgu či studium na pražské kadetní škole a počátek dráhy důstojníka c. a k. armády, jsou cenným svědectvím tehdejších společenských poměrů. Antonín Fiala se po pádu monarchie sžil s republikánskou érou a kariéru završil jako správce vysokoškolských Hlávkových kolejí. Na druhou polovinu 19. století však vzpomíná s neskrývanou nostalgií i svérázným humorem - a před námi tak vyvstává perem očitého svědka načrtnutý obraz zlatých časů monarchie, tak ostře kontrastující s národoveckým vykreslením Rakouska-Uherska jako temného žaláře národů… Osobní svědectví bývají často blíže pravdě, nežli dějiny tesané do kamene dlátem, jež třímá ruka vítězova. Fialovy autentické vzpomínky proto snad mohou přispět k poctivějšímu zhodnocení této významné etapy naší historie. Tato výpravná kniha má aspiraci zařadit se mezi žádané pragensie - i díky množství vzácných obrazových dokumentů a řadě nejstarších fotografických vyobrazení tehdejší Prahy.
Publikace vznikla díky badatelskému úsilí, pečlivému přepisu a trpělivé redakční práci badatelky a genealožky Filomeny Jičínské, jejíž rodina o odkaz Antonína Fialy pečuje.