Na příkladu hnutí Občanského fóra v Chebu a Nového fóra v Plavně kniha sleduje pozoruhodnou cestu utváření občanské odvahy: přerod od totalitní společnosti ke společnosti demokratické, roli občanské politiky na formování opozice a zdroje odvahy jednotlivců. Cheb a Plavno leží na opačné straně Krušných hor a poloha na česko-německém pomezí výrazným způsobem ovlivnila životy obou měst a jejich obyvatel. Zničující důsledky druhé světové války, spuštění železné opony a nastolení komunistického režimu přeťalo zcela nevratně život v regionech. Nadechnutí ke svobodnému vyjádření přicházelo nesměle již od osmdesátých let - nejprve v bývalé NDR, později i v ČSSR -, ale ke skutečně sebevědomému kroku se občané odhodlali až na podzim roku 1989. Na základě rozhovorů s pamětníky se autoři publikace pokusili nastínit obraz událostí let 1989 a 1990 v kontextu vzniku a vývoje opozičních skupin v chebském a plavenském regionu i se zřetelem k tomu, jak se vyvíjely osudy jejich aktérů v době popřevratové. Jaké byly cesty občanské odvahy? Co motivovalo lidi k aktivnímu vstupu do politiky? Chápali své angažování jako výraz politického přesvědčení, nebo pouhou občanskou povinnost? A jak hodnotí Občanské a Nové fórum s odstupem dvaceti let?
ALOIS NEBEL 
| 
