Dívat se na politickou realitu s humorem není jednoduché. A o vtipný návrh řešení řady problémů se dosud nikdo ani nepokusil; nota bene v satirické rovině. Logika prostého „selského rozumu“ se přes řadu ověřených životních zkušeností jen obtížně porovnává s realitou. Média se v tiché shodě hromadně vrhají tu na korupční, tu na ekologické kauzy, aby na ně vzápětí pod vlivem nových afér zapomněly. Záplavy, volby, imigranti, či jiné tsunami vždy spolehlivě nasměrují nejžhavější problém dneška.
Artur Koks ve svých ironických fejetonech, publikovaných v týdeníku Listy moravskoslezské, na to nazírá očima prostého občana. Vrací-li se nyní, po deseti letech k jednotlivým tématům, není toto srovnání ani tak o vývoji jeho názorů, jako o tom, zda se ve vývoji společnosti něco změnilo. Překvapivě s novými aktuálními texty jeho sžíravá ironie ještě zesílila. Jména vládnoucích představitelů se změnila, ale ať vládní posty drží jakákoli koalice, na trápení s daněmi a byrokratickým molochem EU se pro ty obyčejné lidi nic k lepšímu nezměnilo. Humor Artura Kokse tuto realitu pomáhá snášet. A jeho neskutečně recesistické návrhy k nápravě jsou přinejmenším inspirující. Jako tišící medikament k tomu navíc ordinuje osobně vybrané či zaznamenané citáty slavných a chytrých osobností a své originální grafáže z historických fotografií.
ALOIS NEBEL 
| 
