Klenba celého opusu sestává ze sedmera próz, jejichž svorníkem jest — Smrt. Zpočátku povídky připomínají středověké, namnoze jakoby pohádkové prostředí. Postupně však začnou převládat realistické, časově zařaditelné příběhy. Popisy dějinných reálií mohou místy asociovat tzv. historickou prózu, ve skutečnosti jde však spíše o jistou ironii. Skutečným těžištěm Nuskových textů je totiž filosofický náhled zprostředkovávaný symbolickými výjevy. Působivost tohoto vskutku velkolepého literárního danse macabre je umocněna reprodukcemi četných — autorem pečlivě vybraných — dobových grafik a kreseb.