Vzpomínky historika a pragenzisty-popularizátora na dětství jsou ojediněle precizním svědectvím a současně barvitým vyprávěním o prvních letech dvacátého století v české metropoli. Provádějí nás prostorem především kolem tehdejší společenské a kulturní osy rodícího se velkoměsta, kterou bylo korzo na Ferdinandově, dnes Národní třídě, kam se musel vypravit každý, kdo chtěl někoho vidět nebo sám být viděn, a kde zároveň probíhala hranice mezi historickým Starým Městem a moderně se rozvíjejícím Novým Městem.