Básnická prvotina Roberta Wudyho sestává z pěti oddílů: Ikaros Fénix, Praha, Melandor a Malfiora, Žrout mateřských znamínek a Věčný prenatál. Už některé z těchto názvů naznačují autorovu svrchovanou básnickou imaginaci, svět, v němž „Můry a Múzy uprostřed velké noční hlídky dmou v tanci“ a „ticho vykuchané zavládá v krvi a mléce zrození“. Každý oddíl je plně autonomní, jsa pokaždé vystavěn kolem nové a víceméně souvislé narativní osy. Je proto zcela namístě mluvit o poezii epické nebo přinejmenším lyrickoepické – tedy o druhu poezie v soudobé české literatuře spíše vzácném.
Wudy je ve své sbírce suverénním demiurgem, tvořícím profétsky laděné, snově bizarní příběhy, tapisérie s motivy nejrůznějších mytologií a pseudomytologií, texty vibrující ozvěnami sotérských legend, trsy udivujících paradoxů a prapodivných oxymóronů, defilé groteskně deformovaných archetypů – jakoby vyvolávaných z temných hlubin času či z postapokalyptické budoucnosti, přesto však znepokojivě povědomých. Nutno je též vyzdvihnout vytříbený slovník a stylovou bravuru (dávající tušit autorovu důvěrnou obeznámenost s dějinami literatury a umění vůbec), včetně slovních her a hříček morgensternovsko-jandlovské jakosti: „Šepitó šepitó, ach, v truchlílu klaunoví. / Svět rozťal plachot, razant jeden, ech.“
ALOIS NEBEL 
| 
