V povídkovém souboru Nové byty, nové pokoje nás Václav Maxmilián zavádí do světa, který se vzpírá jednoznačnému vymezení a jednotlivé popisy situací jako by si uchovávaly zvláštní tajemství: komunikují spolu, nebo je to jen iluze? Postavy jako by se navzájem zrcadlily a měnily si jména pouze jako masky, jejich životy se překrývají a prostupují, ale jejich diskuze začínají a končí, aniž by měly šanci přerůst samy sebe a proměnit se v celistvý příběh, který by jim vzal svobodu. Neodehrává se to všechno nakonec ve stejném městě? Nebo dokonce ve stejném domě? Současná obsese dobově a místně situovanými příběhy (ať už v české nebo světové literatuře) snad nechává místo i takovému abstraktnímu psaní, o něž se tady pokouším, říká o svém záměru autor.
ALOIS NEBEL 
| 
