První práce, která mapuje dosud přehlížené problémy spjaté s genderovou politikou českého umění. V časovém rámci, určeném zhruba lety 1895–1939, její autorka zkoumá nejen způsoby výtvarného zobrazení ženskosti a mužskosti v českém modernismu, ale rovněž to, jak se výtvarné umění podílelo na formování genderové identity a jakou roli v něm v českém kontextu hrály ženy-umělkyně.