V roce 1936, kdy byla v aukci v Sotheby's vydražena převážná část Newtonových nikdy nevydaných rukopisů, celý vědecký svět takřka zkameněl úžasem. Ukázalo se totiž, že Newtonovy spisy z oblasti fyziky a matematiky, dosud považované za základ moderní vědy, tvoří vlastně jen malý zlomek toho, co Newton za svého života napsal. Naprostá většina jeho díla se zaobírala teologií a alchymií. Jeden z hlavních vydražitelů Newtonových rukopisů John Maynard Keynes se vyjádřil, že Newton nebyl ani tak zakladatelem věku rozumu, ale naopak posledním výhonkem starověké moudrosti. Nepochybně: Newtonovou celoživotní intencí bylo totiž zkoumat Boha, a to ve dvou základních aspektech: v oblasti Božího slova (Bible) a Božího díla (stvořený svět). A Newton sám sebe pokládal za kněze-vědce, za pouhého obnovitele pozapomenuté starověké moudrosti prisca sapientia.
Novodobá evropská věda je podle našich zjištění umožněna Newtonovým pojetím Boha, to je pro ni conditio sine qua non. Podle Isaaca Newtona je to Bůh sám, který se zjevuje ve všem a který v konkrétních jevech tohoto světa nabývá vždy jen určitých hodnot ze všech hodnot možných, skrytých v jeho duchovní dimenzi. Toto pojetí Boha však nevychází z křesťanství, ale ze staroegyptského kosmoteismu, zprostředkovaného spisy hermetického korpusu.
ALOIS NEBEL 
| 
