Knihu tvoří soubor příběhů, jež od povídkové formy přecházejí k románovému tvaru. Spektrum jejich témat se rozbíhá od nepatetického líčení osudů členů pražského hospodského undergroundu, kteří jsou konfrontování se zkušeností emigrace, a postupně se rozšiřuje až k příběhům problematizujícím či dehonestujícím velká díla i spisovatele naší literární minulosti i současnosti. Moníkovy příběhy jsou vystavěny na tradici živého, barvitého vyprávění, které strhává jak celkovým dějovým spádem, tak i jemnými jazykovými či vypravěčskými hříčkami.