Existují dva druhy vášní. Jedna se mi nelíbí a ta druhá mě nezajímá. Co mají společného životy Elsiny Maroneové, miliardářky s krátkou zkušeností jezdce Formule 1, nenapodobitelně se vlnící v bocích, a Salvatora Varrialeho přezdívaného (nepřáteli) vážka, bosse Camorry ukrytého (přáteli) v jednom casertském sklepě? A život Peppina Valletty, romantického zpěváka z piano baru, který se obětuje pro svého postiženého syna, s životem Lindy Giugiu, téměř neporazitelné u pokerového stolu? A co život Aristida Perrelly, podobajícího se nelítostné a nespoutané přírodní síle, Donny Emmy, proradné příležitostné vrátné v jednom luxusním paláci s panoramatickým výhledem na Neapol, Girolama Santagaty, „římského advokáta a mezinárodního misantropa“, Enzy Condéové, vědkyně celosvětového věhlasu, Marka Valleho, mlčenlivého Boloňana a Settimia Valoriho, „neúnavného obhájce sebe samého a znepokojivě banálního muže“? Společné mají právě to, že to jsou životy. A jako každý život jsou směsicí všeho, co nám připadá rozhodující a přitom takové není, řídkých okamžiků štěstí a přemíry bolesti, zdánlivé jednotvárnosti přerušované záblesky světla, nenadálými vnuknutími a tisíci aspekty, které jsou možná nepodstatné, ale to neznamená, že podružné. Na základě podobizen fotografa Jacopa Benassiho si Paolo Sorrentino představuje životy zvěčněných osob, aniž by znal jejich jména a údaje o nich.
ALOIS NEBEL 
| 
