Zatímco konzervativci interpretují rok 1968 na Západě jako první krok na cestě, která přivedla Západ na práh „měkké“ varianty totalitarismu, názor dnešních západních elit i mnoha společenskovědních intelektuálů v bývalé „východní“ Evropě je právě opačný. Podle jejich soudu rozbili studentští rebelové autoritativní struktury poválečné společnosti ve prospěch vyššího stupně demokracie a osvobodivé plurality. Tyto dva postoje jsou zcela protichůdné, jelikož první z nich klade na první místo svobodu, zatímco druhý upřednostňuje rovnost, resp. permanentní levicovou radikalizaci „liberalismu“. Studie Německý rok 1968. Předpoklady, průběh a důsledky kulturní revoluce v SRN se zevrubně zabývá tímto tématem, které je v českém prostředí – ostatně jako i pojem samotný – stále velmi málo známé a chápané. Přitom se jedná o fenomén, který je základní příčinou nynější fatální degenerace západního liberalismu a těžké krize západní Evropy a Spojených států. Úvodem autor věnuje značnou pozornost specifické mentalitě Němců, která hluboce poznamenala dějiny Německa ve 20. století, a to včetně roku 1968. Výklad geneze (neo)marxistické studentské a intelektuální vzpoury osmašedesátého roku rovněž nemůže pominout otázku moderny a vliv tzv. Frankfurtské školy. Vlastní průběh událostí v roce 1968 v západním Německu je sledován po linii chronologické i problémové, přičemž jeden z věcných oddílů se podrobněji zabývá osobností a myšlením nejznámějšího studentského revolucionáře Rudi Dutschkeho. K závažným důsledkům hnutí roku 1968, jež se všechny v hlavních rysech zformovaly již v sedmdesátých letech, patří vznik a vzestup strany Zelených.
ALOIS NEBEL 
| 
