Jak se to má u Goetha s ďábelskostí? Zdá se nasnadě smést ďábla ze stolu stejně snadno jako peklo, vždyť ani on vlastně nevěří ve vlastní existenci – každopádně ne na tu s kopytem a rohy. Zde je však nutno vybídnout k obezřetnosti: Mefistova existence může být sebepochybnější, nicméně dominuje té hře, jíž se stáváme svědky – protože v celých dlouhých úsecích je to hra ďábelská. Označení „tragédie“ nejspíš nemáme vztahovat ke struktuře Goethova dramatu, nýbrž k povaze světa, ve kterém Faust s pomocí ďábla dospívá k „moci“ a „majetku“, a mnohé naznačuje, že se tu nejedná jen o Faustův svět, ale i o ten náš.
ALOIS NEBEL 
| 
