Prvotina Jana Těsnohlídka ml. je básnicky ambiciózní projekt. Expanzivní styl psaní v nejlepších chvílích střídá fotograficky zachycený okamžik příkré meditace. Kritika spatřuje ve sbírce možnou generační zpověď (K. Piorecký, Tvar 14/09), ale také poezii, která se knižně vydávat neměla, manipuluje a její autor „kecá“ (O. Hanus, tamtéž). Jan Těsnohlídek ovšem v žádném případě nepředkládá pouze lyrizující žvást. Texty jsou určeny pro inteligentní publikum spíše než pro úzce orientovaný poetariát. Sbírka násilí bez předsudků je druhé samostatné vydání. První, které vyšlo jako příloha časopisu Psí víno 48/2009, je rozebráno.