Motivy dětství a z dětství, které se v autorových básních (střídmě) objevují, rozhodně neodkazují k nějakému idylickému rajskému stavu, ale k tomu, čemu se dospělé vědomí vzpouzí - k důvěřivému odevzdání se. O Mlejnkově poezii se také hovoří jako o poezii křesťanské. Dlužno dodat, že víra, kterou v ní lze vytušit, je pascalovské ražby - plná tázání a pochyb o sobě samé.