Kniha má sice podtitul Vzpomínky, ale v pravém smyslu memoárová literatura to není. V šestatřiceti kapitolkách jako by si autor namátkou vybíral střípky zážitků, které si jeho paměť náhodou zachovala a on je jaksi dofabuloval či vypointoval s jistou dávkou své osobité filozofie. Všechny postavy, s nimiž se tu setkává, lidé různého věku a různé intelektuální či společenské úrovně, jsou v jeho nazírání obdařeny jakousi výlučností, originalitou, člověčí dimenzí, přirozeností, která je základním kriteriem jejich hodnocení. A z celé skladby prosvítá i nenapsaný, typicky americký příběh chudého chlapce, tentokrát arménského původu, který se proslavil.
ALOIS NEBEL 
| 
