Náboženské otázky jsou dnes tématem, odsouvaným mnohdy někam dozadu, za naléhavé potřeby všedních dní. A přitom je tomu přesně naopak: ony jsou vlastně těmi prvními a právě od nich se - někdy podvědomě - odvíjí obraz světa, ideály, pojem mravnosti a každodenní chování vůbec. Jedním z důvodů tohoto odsouvání je pocit mnoha lidí, že současné náboženské názory toho obsahují mnoho, co se nesrovnává s velikostí světa, přírody, s logikou věcí kolem nás. Těmto zkoumavým a nepovrchním lidem je určena tato knížka.
Ukázka V proroctví, dochovaném v bibli, hovořil Ježíš o době konce a o posledním soudu (Mt 24, Mk 13, Lk 21). Věk konce však neznamená konec světa, jak si lidé často myslí, ale konec jednoho velkého období. Po něm začne nová doba, v níž má být na zemi zřízeno království Boží, tisíciletá říše míru. Přechodem ze staré doby do nové je obrat světů, spojený se světovým soudem, zvaným také poslední soud. Bez světového soudu nemůže nová doba započít, protože nejprve se musí provést důkladná očista ode všeho zla, aby vznikl čistý a ryzí základ pro novou říši. Pro lidstvo znamená světový soud období velké sklizně; ta mu přinese plody, vypěstované za tisíciletí jeho chtěním. Skutečnost, že mnohonásobně převažují plody špatné, svědčí o nepřátelském postoji většiny lidstva vůči Bohu a jeho zákonům - o nepřátelství často tak vyhroceném, že už nemůže být ostřejšího. Příčinu této skutečnosti musíme hledat v události, označované jako pád do hříchu a přijímané dosud bez porozumění. Pád do hříchu měl za následek dalekosáhlé změny ve vývoji celého lidstva. Jeho skutečný průběh zůstával až dosud tajemstvím, a bez jeho poznání nelze světovému soudu porozumět. Je proto užitečné zabývat se pádem do hříchu podrobněji a přihlédnout přitom i ke slovům bible. Lidé, žijící na zemi v době dětských dnů lidstva, byli svou povahou ještě prostí a přirození. Ochotně se podrobovali přírodním zákonům a vděčně přijímali každou pomoc ze světlých sfér. Stále více se v nich probouzel duch a s jeho procitáním rostla i touha po Světle. Kvetla krása a moudrost, Země se stala velikou kvetoucí a úrodnou zahradou, obrazem zahrad nebeského ráje. Potom se však na tuto nádheru začal snášet stín za stínem a zatemňovat ji. Lucifer, archanděl z Božské říše, vyslaný do stvoření, aby lidem přinesl osvícení pozemského rozumu, zavedl z vlastní vůle princip pokušení a nahradil jím princip pomáhající a podporující lásky. Místo aby lidi učil správnému užívání rozumu jako nástroje pro pozemské prostředí, zlákal je k jeho jednostrannému přepěstění, k jeho postavení nad ducha. A lidé tomuto pokušení podlehli. To byl začátek pádu do hříchu. Rozhodující okamžik, kdy začal člověk rozmýšlet sám o sobě a být si vědom své vlastní osobnosti. Ne však s pokorou a skromností ducha, ale s vypočítavou, povýšenou chytrostí pozemského rozumu. Z něj si udělal měřítko všech věcí.