Debut Ivety Ciprysové mě hned při prvním prolistování zaujal svou zpěvností a něhou, ale i tajuplnou temnotou, plnou jakési naděje. Něžná je tato sbírka tím, jak se básnířka převtěluje v oslovené postavy: stává se kamarádem, kamarádkou, andělem. Obzvlášť mě nadchly básně ve vázaném verši, které mi symbolikou a hudebností připomínaly Karla Hlaváčka či Vítězslava Nezvala. Do paměti se mi zarylo dvojverší: ‚V hodinách se lámou kosti / když čas narazí do věčnosti.‘ A tak jsem začal okamžitě překládat, píše česko-rakouský básník a překladatel Ondřej Cikán o sbírce Na hrotu studny Ivety Ciprysové. Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.
ALOIS NEBEL 
| 
