Příběh románu úspěšné dánské prozaičky začíná na opuštěné autobusové zastávce na jednom z dánských ostrovů, kam se nazdařbůh vydá hlavní hrdinka knihy, dvaačtyřicetiletá spisovatelka, v touze po místě, kde by si mohla pěkně poplakat. Před blížící se vichřicí ji zachrání John a Půťa, svérázná dvojice místních obyvatel, nerozpakující se nejen přijmout ženu pod vlastní střechu, ale rovněž ji po svém začlenit do rutiny vlastního každodenního života. Ve svém charakteristicky úsporném, ale přesném ohledávání současných mezilidských vztahů vytváří i tentokrát Helle Helle na malé ploše komorně pojatého příběhu mnohovrstevné drama provázené řadou otázek, jejichž zodpovězení ponechává na čtenáři: říkáme sami sobě o vlastním životě a jeho prohrách celou pravdu? Lze zapřít to, kým jsme doposud byli, a začít skutečně znovu? A uvědomujeme si ve svém trápení, že naši bližní mohou být stejně zranitelní jako my sami?
ALOIS NEBEL 
| 
