V této práci se Eliade zabývá povahou a klasifikací mýtu, a to nejsoustavnějším způsobem ve srovnání s úvahami o mýtu, roztroušenými v jeho ostatních pracích. Mýty řadí zásadně do dvou kategorií: stvořitelské mýty (jak vznikl svět) a mýty o původu (jak vznikly určité entity v rámci již stvořeného světa). Zdůrazňuje roli cyklického pojetí času (mýty a rity obnovování), ale zajímá ho i eschatologická transpozice mýtu (eschatologie jako kosmogonie budoucnosti). Úpadek mýtů pak vede k vytváření falešných mytologií, které uspokojují potřeby „mytické“ struktury lidského vědomí; přežívání mýtů je signálem protestu člověka proti zotročování historickým časem.
ALOIS NEBEL 
| 
