Víra musí být živá, to znamená, musí se stát víc než přesvědčením – činem! II/28, 2 Takové zázraky, jaké si představují mnozí věřící v Boha, neexistují. II/32, 1 Člověk, který se domnívá, že má Boha v sobě, že sám je Božský nebo že se může Božským stát, žije v bludu. Má v sobě duchovní, ale nikdy Božské. V tom je zásadní nepřeklenutelný rozdíl. Člověk je tvor, nikoli část Stvořitele, jak si to někteří lidé snaží namluvit. Je a zůstane dílem, nikdy se nebude moci stát mistrem. II/34, 6 Pravý duševní lékař nepotřebuje nic bořit. Rozpozná dřímající dobré schopnosti, probudí je a staví na nich dále. II/35, 5 Neuvážený čin lze odčinit mnohem snáze a rychleji, nežli sklon, ať již se projevil skutkem nebo ne! II/36, 3 Není většího nebezpečí pro věc, než ponechaná mezera. Každý cítí, že je nutné ji vyplnit. II/38, 1 Lidstvo může stoupat vzhůru jen plným pochopením, nikdy ne slepou, nevědomou vírou! II/38, 2 Pravé vědění se nemůže činit nesrozumitelné, neboť má v sobě schopnost, ba potřebu vyjadřovat se prostými slovy. II/40, 3 Slepá víra není ničím jiným než bezmyšlenkovitostí a duchovní leností. II/43, 1