Dvoudílná monografie „Myšlenkově schůdné cesty mezi Jeruzalémem a Athénami“ je rozšířenou verzí autorova habilitačního spisu. Jeho další rozpracování provázelo tázání na úlohy filosofie, resp. filosofie náboženství, k nimž podle autora patří úloha být průvodkyní základními existenciálními otázkami. Vzhledem k této úloze se totiž kniha pokouší sledovat otázku sebepoznání či snad spíše sebepoznávání, které evokuje stále znovu diskutovaný i odmítaný pojem subjektivity (spjatý v našem případě s úvahami o vztahu k pojmu individua). Dále pak pojem zkušenosti, trojinu důvěry – jež asociuje pojem víry –, lásky a naděje, ve druhém dílu pak pojem moci nebo méně diskutovaný pojem neviditelnosti. Ke všem těmto otázkám vybírá kniha význačné příklady analyzovaných hebrejských („starozákonních“) textů, antické filosofie, děl moderních i současných myslitelů, a někdy navíc odkazy k historicky a geograficky vzdálenějším kulturám. Nevyhýbá se ani filosofické teologii, která v konfrontaci s archaickými prameny dovoluje úvahy o teorii náboženství. Základní linií knihy nicméně zůstává – vzhledem k jejímu titulu – hledání spojitostí a analogií mezi hebrejskou, resp. raně židovskou literaturou a starověkým řeckým myšlením, protože odtud vedou cesty výše zmíněných otázek. Tomuto hledání se věnuje již první kapitola v zaměření na dobu helénismu. Symbol „Jeruzalém a Athény“ je už velmi dávno zavedený (vzhledem k němu nelze opomíjet ani rané křesťanství). Vztahuje se však k oblastem, které většinou bývají studovány odděleně, takže jejich spojování může přinést nové pohledy na otázky, jež působí jako vždy nové. Hebrejská literatura je v knize analyzována historickokritickými postupy, které se začaly rozvíjet teprve v průběhu dějin moderní vědy. Autor má zato, že díky nim je studium hebrejské literatury relevantní i pro religionistiku. Dobově s nimi souvisí také vznik a vývoj filosofie náboženství. Díky těmto vícevrstevným dějinám myšlení můžeme někdy nacházet moderní návaznosti na starověké dějiny náboženského a filosofického myšlení, anebo alespoň zajímavé analogie
ALOIS NEBEL 
| 
