Kniha rozhovorů s novinářkou, redaktorkou, filmovou publicistkou a překladatelkou Agnešou Kalinovou (1924–2014) zachycuje takřka celý její život a má charakter pamětí. Silný osobní příběh Agneši Kalinové, neodmyslitelný od politických zlomů, k nimž došlo během jejího života, je zároveň dramatickým obrazem společnosti 20. století, což byl i záměr tazatelky. V první části líčí šťastně prožité dětství v Prešově, v asimilované židovské rodině, které skončilo ve chvíli, kdy se do té doby tolerantní a přátelská atmosféra menšího kulturního města změnila vlivem agresivního nacionalismu. Před násilnou deportací uniká do Maďarska, kde se dva roky skrývá v katolickém klášteře a ke konci války v Budapešti. Teprve po návratu na Slovensko se dozvídá o tragickém osudu celé prešovské židovské komunity včetně svých rodičů, příbuzných a známých. V části věnované poválečné době, kdy věřila, že nová společnost bude svobodná a že komunistická strana nedopustí návrat nacionalismu, vzpomíná na studia, rodinný život s manželem, o 11 let starším divadelníkem Ladislavem Jánem Kalinou, pod jehož vlivem se vydala na dráhu překladatelky a novinářky. Tato práce ji velmi bavila, zvláště pak šťastná léta v týdeníku Kultúrny život, kde se věnovala hlavně filmu. Zároveň se zmiňuje o prvních varovných signálech, plíživé nejistotě a strachu, když perzekuce, velmi často s antisemitským pozadím, zasáhla začátkem padesátých let i okruh jejích známých, a popisuje střídavé projevy uvolňování a zostřování režimní moci. Po uvolnění na konci šedesátých let zaznamenává novou atmosféru strachu, tentokrát za normalizace, kdy nesměla publikovat ani překládat a spolu s rodinou byla vystavena pronásledování a šikaně. Také o této nesvobodné době, svém i manželově zatčení, pobytu ve vazbě a nakonec nepodmíněném odsouzení Jána Kaliny na dva roky píše Kalinová s vědomím vnitřní svobody, nestěžuje si a hlavně se nevzdává. V roce 1978 získala celá rodina povolení vystěhovat se do Německa, kde se usadila v Mnichově. Kalinová pocitově i informačně bohatě přibližuje svůj osobní i pracovní život v Rádiu Svobodná Evropa, kde byla zaměstnaná až do roku 1995. Ze vzpomínek na práci v RFE je zřejmé, jakým zadostiučiněním pro ni byla možnost svobodně říkat své názory. Celé vyprávění plasticky přibližuje události skrze fascinující příběh člověka, který dokázal najít způsob, jak si statečně a za všech podmínek zachovat lidskou důstojnost a zůstat svobodným.
ALOIS NEBEL 
| 
