Století po století, rok po roce, encyklopedická sbírka nejdůležitějších okamžiků 19. století pro obyčejné hlavy. Století jako dobrodružný seriál. Čeští velikáni bez svatozáře.
Vertikální pohled na souvislosti událostí světa, českých zemí, českých regionů a malé historie jedné z vesnic, kudy šel život na vlastní nohy.
Století páry, jak se občas 19. století nazývá, je pro Čechy přelomem. Český národ si sám sebe začal znovu uvědomovat a chtěl být viděn. Začalo se velkou obnovou pozapomínaného jazyka. A ve snaze se rychle vyrovnat větším a probuzenějším národům, objevily se Rukopisy s velkým R. Zlomky pravděpodobně velké starou češtinou psané literatury byly explozí, která poznamenala celé 19. století. Měli jsme přímo hmatatelný důkaz, že český národ v historii existoval jako sebevědomé společenství lidí mluvící a tvořící vlastním jazykem. Skoro do konce století vznikala jedinečná umělecká díla, inspirována údajně náhodnými nálezy, na kterých vyrůstalo moderní češství. Problém je, že se dodnes vedou spory o tom, zda ony Rukopisy nejsou podvod. Dodnes nebylo dokázáno, že jsou, nebo nejsou skutečnými historickými památkami nebo zda vznikly v prvních desetiletích devatenáctého století téměř geniálním umem a šikovností kohosi, kdo s dobrou vůlí pomoci probuzení českého národa, klamal tak geniálně, že si ani dnes nejsme jisti.
Uprostřed čilého dění vyrůstali velikáni, kteří rychle přerůstali v sochy a dodnes jsou vykládáni jako voskové figuríny, ačkoliv to byli normální smrtelníci se svými ješitnostmi, pílí i leností, poctivostí i podvůdky.
Jak to vlastně bylo s romantickým hrdinou Karlem Hynkem, který v reálném životě prožíval peklo boje o vlastní sexuální orientaci a podle toho trápil sebe i své okolí ? Co je pravdy a otřepaných báchorkách o Havlíčkově vyhnanství? A jak statečně prožívali někteří bájný rok 1848? A jací skrytí hrdinové národního probuzení se objevovali třeba v postavách Pudivítra Vojty Náprstka, neskutečně podnikavého a štědrého mecenáše Josefa Hlávky nebo drsným životním osudem nejznámějšího pražského kolovrátkáře?
ALOIS NEBEL 
| 
