Monografie zpracovává život a tvorbu sochaře Jana Křížka, jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších českých umělců, kteří se prosadili ve Francii, jehož dílo u nás však dosud nebylo zhodnoceno. Podrobně sleduje umělcovy osudy a představuje jeho výtvarné práce v celé šíři – sochařské dílo, kresby, obrazy, grafiku, keramiku a zasazuje je do kontextu své doby: od předválečného a válečného údobí prožitého v Praze, v intenzivní spolupráci s Václavem Boštíkem, přes první roky v Paříži, kdy bylo jeho dílo zařazeno do úvodních výstav právě založeného Foyer de l‘art brut Jeana Dubuffeta, až po jeho účast na nejaktuálnějších směrech poválečné pařížské scény. Reflektuje i zájem významných pařížských kritiků i umělců o jeho tvorbu (Jean Dubuffet, Michel Tapié, Pablo Picasso, Charles Estienne, René Duvillier, André Breton, s nímž vedl Křížek zajímavou korespondenci) i jeho rozhodnutí Paříž opustit, žít skromně na francouzském venkově a pěstovat včely.
ALOIS NEBEL 
| 
