Literární činnost rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové (1926–1973) provázelo ve všech jejích fázích, od vídeňských let po ukončení studií až do posledních roků života v Římě, psaní kritické. Dvousvazková edice Místo pro náhody přibližuje Bachmannovou právě jako autorku esejů a esejistických próz, jež reflektují ústřední otázky psaní a spisovatelské existence, jazyka, literatury a filosofie, ale vztahují se i k aktuální společenské a politické situaci. V centru prvního svazku stojí texty spíše autobiografické povahy. Autobiografické do té míry, že – vedle tematizace reálných událostí a zastávek na životní cestě – zprostředkovávají autorčinu zkušenost, způsob vnímání a reflexe podstatných aspektů života a současného světa. Její pohled se přitom zaměřuje na život v různých zemích a městech, na podoby jazyka ve společenské konverzaci a v diskursu politiky a médií, aktuální politickou konstelaci Evropy a světa i roli a působení ideologií; v pozadí těchto úvah vždy stojí – a svébytné těžiště bachmannovských esejů představují – otázky poetologické, směřující k postižení smyslu literární činnosti. Nespočet zásadních vyjádření ke konkrétním problémům jednotlivých oblastí je navíc zaznamenán v rozhovorech, jež Ingeborg Bachmannová poskytovala od padesátých let tištěným i audiovizuálním médiím a které spolu s fiktivním novinovým interview z románu Malina tvoří druhou část knihy.
ALOIS NEBEL 
| 
