Kniha přináší soubor promluv Adolfa Kajpra (1902–1959), jezuitského kněze, proslulého redaktora i publicisty a neméně věhlasného kazatele, jehož „služba slova“ měla velký vliv na katolické věřící i na veřejné mínění své doby. Vynesla mu obdiv a úctu, ale i zášť a pronásledování – byl vězněn v nacistických koncentračních táborech (1941–1945) i v komunistických žalářích (1950–1959), kde zemřel. Edice přináší sto čtyři dochovaných, dosud (až na dvě výjimky) nepublikovaných kázání, z nichž většina byla pronesena v letech 1945–1950. Z hlediska obsahu jsou kázání členěna do tří skupin: cyklus o mši svaté (1947–1949), cyklus o posledních věcech člověka (1949–1950), skupina kázání o rozličných aspektech víry (1938–1941, 1945–1950). Úvodní studie zasazuje Kajprova kázání do širšího kontextu jeho života a jeho reflexe, hledá důvody, které jej přiměly k volbě příslušných témat, a upřesňuje dataci jednotlivých promluv.