Vincenciův letopis a Milevský letopis, který obsahuje letopis Jarlochův a Kroniku tzv. Ansberta o historii třetí křížové výpravy císaře Fridricha, patří mezi nejvýznamnější prameny k českým dějinám 12. století. Vincencius svůj spis věnoval králi Vladislavovi a jeho manželce Juditě. Jeho text má místy ráz spíše osobních pamětí a těžiště kronikářova vyprávění tkví v popisu milánského tažení (1158–1160), jehož se osobně účastnil. Jarloch, který na Vincencia přímo navazuje, byl opatem premonstrátského kláštera v Milevsku. Svůj letopis psal z pohledu vyšší církevní hierarchie, sleduje tedy především vztah církve k panovníkovi a šlechtě. Zmiňuje abdikaci Vladislava I. a následné spory o moc, v nichž načas zvítězil Soběslav II. Již v roce 1179 ho však vystřídal Bedřich, jehož Jarloch často kritizuje za proticírkevní postoje. Za první část svého letopisu Jarloch vložil Ansbertovu „Historii o výpravě“ s vlastními přípisky. Poté pokračuje v líčení českých událostí. Nedokončený Jarlochův letopis se zastavuje u líčení smíru mezi bratry Vladislavem Jindřichem a Přemyslem Otakarem I. roku 1198, jímž se uzavírá dlouhé období domácích válek o knížecí stolec. Nové vydání doprovází zasvěcená předmluva Martina Wihody.
ALOIS NEBEL 
| 
