Vše, co se nám dochovalo od tří mílétských myslitelů (Thaléta, Anaximandra a Anaximena), jsou pouhá nepřímá svědectví, která pocházejí především ze dvou zdrojů: od Aristotela a jeho žáka Theofrasta. Kvůli nedostatku jiných zpráv jsou dochované informace většinou považovány za věrohodné. Pavel Hobza je naproti tomu přesvědčen, že jsou často značně zkreslené a že míru jejich zkreslení lze posoudit na základě důkladné analýzy aristotelské filosofie. Při interpretaci mílétského myšlení si podle Hobzy musíme vždy klást otázku, zda údajná mílétská terminologie není ve skutečnosti spíš aristotelskou interpretací. Oproti jiným studiím o Míléťanech tkví hlavní přednost Hobzovy knihy v tom, že se nejprve důkladně vyrovnává s Aristotelovou filosofií a teprve následně přistupuje ke zkoumání dochovaných informací o Míléťanech. Potvrzuje se, že hledání pralátky (jež se dříve považovalo za hlavní rys mílétského myšlení) je pouze aristotelskou konstrukcí. Navíc se ukazuje, a že Anaximandros neznal pojem Neomezena (to apeiron) a Anaximenův pojem aér neoznačoval primárně průhledný atmosférický vzduch, ale spíš vlhkou mlhu, z níž vznikl svět. Za hlavní filosofický přínos Míléťanů tak Hobza považuje především vytvoření obdivuhodných kosmogonicko-kosmologických modelů, jež poprvé v dějinách umožnily vysvětlit fungování světa přirozeným způsobem, tj. bez zásahů bohů.
ALOIS NEBEL 
| 
